Věřte Steinovkám!

(článek Ondřeje Bezravyšel v kulturní příloze Reflexu 26. 1. 2006)

Českýfolk byl oproti světu dlouhá léta výrazně maskulinizovaným žánrem.Teprve oddevadesátých let se v něm objevilo několik výrazných osobností, kterédokázalynejen situaci vyvážit, ale také přinést nové hudební i textové podněty.Jedněmi z těch nejvýraznějších jsou bezesporu Sestry Steinovy.

Na rozdíl od Sester Havelkových, Blues Brothers či CocteauTwins jsou Sestry Steinovy opravdusourozenkyněmi, byť v občankách mají úplně jiná příjmení (na rozdíl odmnohakolegyň se totiž nerozpakují upřednostňovat „kariéru“ manželek a matekpředdrahou hudební). V děčínském rodišti začínaly s big beatem, až na koncidevadesátých let daly dohromady první repertoár jako dvojice a poúčasti nanejvětším folkovém festivalu Zahrada jejich hvězda zničehonic prudcevylétlanahoru. Značnou měrou se o to zasloužili kritici, kteří už od prvníchvystoupení nešetřili na Sestrách Steinových chválou. První album, Liliepolní,na sebe nenechalo dlouho čekat (2001) a představilo výseč z prvníhorepertoáruv podobě hodně se blížící živému provedení. Oproti tomu následujícíalbum Můjtanec (2004), produkované Michalem Němcem, leadrem alternativníJablkoně,přináší bohatý a barevný sound, jehož bylo dosaženo díky přizvání řadyhostů. Letos na podzim by mělo spatřit světlo světa album v pořadí třetí.

Ačkoliv Sestry Steinovyvzešly z čistě folkového prostředí, svým stylem prezentace i psanívlastnítvorby jsou na hony vzdáleny tomu, čemu se – tu více, tu méně právem –říká„kotlíkaření“. Originální melodie, často nezvyklé vedení dvojhlasu,důraz narytmickou stránku hudby, určovanou jednoduchými, skoro bluesověznějícímifigurami a riffy akustických kytar, popuštěná stavidla energie,otevřenost vůčivlivům z jiných hudebních žánrů a přirozeně texty, v nichž bývázdůrazňovánaotevřenost, až intimnost v tématech ženských, křesťanských i mnohýchjiných.Tato bezhraničnost umožňuje Sestrám Steinovým vystupovat před různýmitypypublika. Jakkoli jsou i nadále atrakcí především folkových přehlídek,míhají sei na akcích rockových či alternativních – a nikdy nepůsobí jakovetřelkyně.Úspěch „Steinovek“ je jedním z důkazů, že u těch, kterým se dá věřitkaždý tón,vůbec nerozhoduje forma sdělení a žánrová klasifikace se jeví jakonesmyslné blábolení.