Sestry Steinovy zahrají na Eurotrialogu

(rozhovor vyšel jako upoutávka na festival Eurotrialog 2005 v Mikulově)

Jak a kdy se Sestry Steinovy našly pro vzájemnou spolupráci?

Karolina: No, my jsme se ani nemusely moc hledat. Když mibylo čtyři a půl, přinesli mi naši Lucku z porodnice v zavinovačce. Byla dostčervená a svraskalá, kdyby mi tenkrát někdo řekl, že s ní jednou budu zpívat,asi bych ho hnala. Zpívaly jsme spolu odmalinka, táta hrál na kytaru, takže sme často s našima trávili večery zpíváním. Dneska si to občas s chutí zopakujeme.

Můžete popsat hudební (a třeba i nehudební) cestu, kterou jste prošly, než jste začaly hrát spolu?

Lucie: Kdyžjsme byly větší, zakládaly jsme spolu vrodném Děčíně různé rockové kapely,kamarádi nám hráli bicí a elektrickékytary. Ale nikdy to nebylo přesně to, co jsme chtěly - ačkolivposlouchámespíš rock než folk, u těch našichpísní ten rachot vadil. A tak to nějakpřirozeně odumřelo... pár let nás ani nenapadlo se kmuzice vracet. Ale když siségra pořídila děti, začala najednou psátdalší písně, občas jsme si je jen takpro zábavu hrály u ní v kuchyni - a nakonecnás napadlo to natočit a poslatdemáč na Zahradu, kam nám pak pozvali... Najednou senašlo hodně lidí, které tynaše písničky chytly, a tak už jsme u toho hraní zůstaly.

To je tak pět let. 

Jak byste představily čtenářům vaše písně?

Karolina: Někdo říká, že je to akustický punk... Nejsouto žádné dokonale propracované kytaristické exhibice. Milujeme prostotu asyrovost, snažíme se všechno podřídit duchu písničky a nijak moc to nepřeplácávat zbytečnostmi.

Texty píše Karolina – kde a kdy se Vám nejlépe tvoří? Čerpáte svou inspiraci ze šťastných, či smutných chvil svého života?

Karolina: Každý, kdo píše, vám řekne že psát ve smutku jemnohem snazší. Je to tak. Já jsem docela šťastná ženská a přesto se mi málokdypovede něco kloudného napsat, když je mi veselo - ty veselý písničky jsouvětšinou tak hloupý, že je mi pak stydno je hrát i ségře... Sluníčko, kytičky,hrajou si dětičky, blablabla... Myslim že to je to největší umění, napsatdobrou píseň o tom hezkym... Jednou, až budu moudrá stará dáma, to doufám budu umět.

Na různé nástroje váš zpěv doprovází Lucie – Které všechny nástroje ovládáte? Kterému dáváte přednost?

Lucie: Kromě kytary celkem zvládám i piáno, alepoužívámeho jen občas ve studiu. Do koncertního programu ho zařazovatnechceme, protožes piány v klubech, kde většinou hráváme,bývá problém. Přitom já na něj hraju snad i radši, než na kytaru. Možná časem...

Měly jste někdy chvíli, kdy jste si říkaly: „Že jsem se nenarodila jako kluk.“?

Karolina: Nevzpomínám si. Docela nás teší, že jsme se narodily do sukně. Má to řadu pozitiv, například nemusíte tahat těžký kufry.

Mířím k vašemu ženskému vidění světa, dá-li se to taknazvat... Myslíte si, že být ženou může být v muzice výhodou? (Ženy mohousvým viděním světa vnést nejen do hudby nový pohled. Řekla bych, že ve Vašich písních se to odráží.)

Karolina: Podle mě je to jednoznačně výhoda. Dávno jsmesi všimly, že lidé jsou zvědavější, kdyžmá na pódium přijít žena. Nedokážu sito moc dobře vysvětlit, je to možná nějaký "duch doby",že vsoučasnosti je v muzice víc přáno ženským. Alemožná to může být fakt nějakýmženským úhlem pohledu, většinu z nás bab nasoučasných pódiích spojuje takovátrochu drsná upřímnost, na kterou jsou našimilí muži příliš zdvořilí. Za což jim samozřejmě děkujeme.

Co vám jde nejlépe – zpívání, rození dětí, pečení buchet či pěstování petunií?

Lucie: Ve všem jsme snaživé amatérky. Stoprocentníúspěšnost máme asi jen v tom rození dětí. Zatím jsme to vždycky dotáhly do vítězného konce.

Změnilo mateřství váš pohled na svět kolem vás?

Karolina: Jo, mnohem víc se bojim.

Lucie: No, ale ty ses bála vždycky! Taky jsme se nedávnoshodly, že mateřství člověka donutí naučit se organizovat si čas a dělat jento, co má smysl. Pročistí vám to život, zbytečnosti odejdou, a zůstane jen todůležité. A člověk si pak všechno mnohem víc vychutná, víc si toho váží, třeba i takovýho posezení v zahradní hospůdce...

Na co se těšíte v Mikulově?

Obě: No na víno!

Karolina: Nám se líbí jižní Morava, vždycky máme pocit,že je tady taková středomořská atmosféra. Ale možná je to jen tím, že sem jezdíváme v létě.

Na co se má těšit Mikulov?

Lucie: Na pořádnej punkfolkovej nářez!

I přes vaše pracovní a mateřské povinnosti se zeptám: jakdlouho se tu zdržíte? Jak prozrazujete, máte rády staré památky, navštívily jste již některé na jihu Moravy (např. Lednicko-valtický areál, Mikulov)?

Lucie: Hrály jsme ve Valticích, samozřejmě jsme si to tami prošly, to bylo krásný. Taky se nám třebastrašně líbí Znojmo, ta stará částměsta. Bohužel se v Mikulově zdržíme asi jen 24 hodin - večerpřed a večer poEurotrialogu hrajeme jinde. Ale myslím, že za ten den sedá leccos stihnout, přinejmenším nějaká ta sklenka... 

V Mikulově vystoupíte na festivalu pod volným nebem.Kde nejraději hrajete? Na festivalech, v malých, nebo velkých klubech či jinde? Proč?

Karolina: Festivaly mají svou specifickou atmosféru,která se nám líbí a vždycky se těšíme už od zimy. Někde jsme pak samozřejmězklamané, protože je tam "mrtvo", ale většinou si to dost užíváme.Jinak ale přicházíme čím dál víc na chuť malým klubovým koncertům - tam přijdoujen lidé, které zajímáme my, a tak je atmosféra vždycky hodně otevřená a intimní, což nás baví.

Připravujete novou, třetí desku?

Lucie: Jasně. Na příští rok.

(11. 8. 2005, Hana Válková, Klára Garšicová, Rovnost – Nový život)

ZPĚT