Odkazy na recenze desky Jen děcko se bojí (podzim 2006):

Kinder, Küche, Kirche...und Liebe

(rozhovor pro Sedmou generaci 2/2007 s námi vedla Vendula Tomková)
Působí jako rebelky, samy sebe však mají za konzervativní dámy. Jejich hudební cestička vedla od folku přes bigbít a rock až k dnešnímu těžce zařaditelnému žánru, v němž je hudba podřízena textu. Texty, jejichž výhradní autorkou je Karolina Kamberská, balancují na hraně písně a básně. Někdy se v nich až syrově míchá radost a bolest, hořkost s ostrou ironií, vzdorem, vtipem, provokací i nadhledem, jenž přináší naději. Hudba vychází z tradic českého folkloru, zvuk není elektronicky upravován, zůstává autentický a jednoduchý. (celý rozhovor)

Naše publikum, to je fakt radost

(rozhovor pro časopis Folk a country s námi vedl Vašek Müller)
Třetí album Sester Steinových otevírá krásná a tichá a capella zpívaná píseň Myši. Nezvyklý začátek desky, je to docela odvážné. Proč jste vlastně nedaly, jak se to dělává, na úvod desky některou ze dvou jasně hitových písní, které po ní následují?
K: Připadalo mi že by to bylo hezký, začít desku tim škrábánim a ochraptělym probouzenim, takovou tou ranní nesmělostí... To je přece přirozenej začátek všeho. Doteď se nám to líbí a zahajujeme tak často i koncerty (pokud neni půlka sálu ožralá, pak je potřeba začít zhurta...). V životě přece taky nic nezačíná "největší peckou", je potřeba nejdřív protřít oči a rozkoukat se.
(celý rozhovor)

Sestry Rammsteinovy

Zde si můžete přečíst článek Zuzany Zemanové otištěný v lednu 2007 v literárním obtýdeníku Tvar. Nejedná se o recenzi na desku, ale spíš o hloubkový ponor do našich textů, díky kterému jsme Zuzanu jmenovaly naší oficiální vykladačkou!
(celý článek)

Úryvky z festivalových reportáží (léto 2006), atd.:

"Předposledním hudebním tělesem byla, řečeno ústy ortodoxního křesťana, "návštěva ze sekulární scény" (alespoň myslím) - Sestry Steinovy. Tato dnes již celostátně známá dvojice, z níž je hudební kritika vcelku nadšená, předvedla vskutku hypnotizující osobitou muziku v podání dvou ak. kytar a zpěvů. Nedalo se ale říct, že to byl vyloženě folk, i když se to to folku samozřejmě blížilo. Nejvíce mě zaujala jistá "hororová" píseň - už si bohužel nepamatuju název. Každopádně holky hrály dlouho a hlavně výtečně!"
(Sv. Jan Session, Frýdek-Místek, musicmix.cz)

"Brzo po Peshatě začlo v divadelním stanu představení dua kontroverzních písničkářek Sester Steinových. Dokonalá hra na španělky, výborné texty a maximální nasazení vytvořily ve stanu báječnou atmosféru, a ačkoli většina posluchačů seděla na trávníku, energie proudící stanem by se dala krájet."
(Mighty Sounds 2006)

"Přestože bychom si pro zprostředkování nálady písní Sester Steinových mohli vypomoci analogiemi, například s produkcí výše zmíněné Radůzy (s tím rozdílem, že sestry ladí své věci více folkově), hudební zážitek z nich se tlumočit nedá. Chce to je slyšet. K nalezení jsou v nich neotřelé a překvapivé instrumentační nápady, jedovatá ale i křehká ženská vzdorovitost, smířlivá něžnost. V každém případě je z nich cítit šťastné muzikantské blíženectví."
(David Sekanina, Prostějovský týden)

"Kamarádi, moc děkuji za vystoupení skupiny Njorek. To byla BOMBA!.... Pro mně je to objev sezóny. Škoda, že nehráli na velkém pódiu místo Sester Steinových, které působily trochu jak amaterské sdružení před Ebeny."
(Linda, Zpravodaj Prázdnin v Telči, 2006)

"Na závěr nezbývá než dodat, že hudba Sester Steinových spolehlivě vrátí život do vyschlého krevního řečiště každého člověka postiženého duchem dnešní doby a ohroženého vnitřním vyhořením. Opravdu už nevím, jak dál zakrývat své nadšení z této desky."
(Martin Flašar, jazzdnes.cz)

Učesané neučesané

(Článek Jaroslava Švelcha vyšel v Rock a popu, v listopadovém čísle 2006)

„Jeden předsudek je, že hrajeme folk. Další, že jsme zuřivý feministky,“ říká ta starší sestra. Je na čase vyvrátit mýty. Sestry právě vydaly třetí album Jen děcko se bojí, plné radostně zlověstných písní s punkovým nábojem. Takže v deset ráno.
(celý článek)

Sestry Steinovy: muziku nepřeceňujeme

Rozhovor pro děčínský Princip (listopad 2006) s námi vedl Josef Balun, v kuloárech našeho rodného města známý jako Pepyk. Najdete v něm i leccos, co nenajdete v jiných rozhovorech - Pepyk se na nás totiž nejprve vyptal v hospůdkách našeho mládí...
(rozhovor)

Věřte Steinovkám!

(článek Ondřeje Bezra vyšel v kulturní příloze Reflexu 26. 1. 2006)

Český folk byl oproti světu dlouhá léta výrazně maskulinizovaným žánrem. Teprve od devadesátých let se v něm objevilo několik výrazných osobností, které dokázaly nejen situaci vyvážit, ale také přinést nové hudební i textové podněty. Jedněmi z těch nejvýraznějších jsou bezesporu Sestry Steinovy.
(celý článek)

Sestry Steinovy zahrají na Eurotrialogu

(rozhovor vyšel jako upoutávka na festival Eurotrialog 2005 v Mikulově)

Jak a kdy se Sestry Steinovy našly pro vzájemnou spolupráci?

Karolina: No, my jsme se ani nemusely moc hledat. Když mi bylo čtyři a půl, přinesli mi naši Lucku z porodnice v zavinovačce. Byla dost červená a svraskalá, kdyby mi tenkrát někdo řekl, že s ní jednou budu zpívat, asi bych ho hnala. Zpívaly jsme spolu odmalinka, táta hrál na kytaru, takže sme často s našima trávili večery zpíváním. Dneska si to občas s chutí zopakujeme.
(celý článek)

Sestry Steinovy originální a inspirující

(rozhovor pro Deníky Bohemia, květen 2005)

Učitelka Lucie Steinhauserová a o čtyři a půl roku starší novinářka a básnířka Karolína Kamberská, kytaristky a zpěvačky. „Nikomu nepodobné, trochu dámy, trochu skály, bezstarostně swingovými hlásky zpívají o vlastní slabosti a svobodě, která zbyde každýmu, kdo si všechno zničil,“ píše o nich hudební publicista Jiří Černý a nemohl je vystihnout lépe. Vystupují jako Sestry Steinovy a nejpopulárnější jsou mezi mladým publikem. Vedle Radůzy jsou rozhodně nejosobitějšími písničkářkami na naší hudební scéně. Narodily se v Děčíně a jezdí po nejrůznějších festivalech a klubech. Jejich písně jsou postaveny na zajímavých textech a obtížně je lze zařadit do konkrétního hudebního šuplíku.
(celý článek)

Kdo je vzor klidu a vyrovnanosti, ať hodí kamenem!
(rozhovor Štěpána Kučery s Karolinou vyšel na literárním serveru Dobrá adresa a hudebním i-folk na podzim 2004)

Sestry Steinovy čeří poklidné vody českého folku, nebojí se hloubky, ale neklesají na dno. Probouzejí posluchače bořením myšlenkových klišé, když zpívají „budu volná jako pták/ a dobře mi tak“, protože „svoboda je berla pro chudý/ ta zbude tomu, kdo si všechno zničí.“ Sestry Steinovy vydaly dvě alba – Lilie polní a Můj tanec – opěvovaná kritiky a nepovšimnutá médii. Nejenom na to jsem se ptal Karolíny Kamberské, starší z obou sester a výhradní autorky.
(celý článek)

Sestry Steinovy: Řezat do písniček nás baví!

(malinko vysmátý rozhovor po plzeňském koncertě, festival Na ulici, srpen 2004)

Když v plzeňském Zach’s Pubu vystupovala 19. srpna písničkářská dvojice Sestry Steinovy, začínalo kolem půl deváté pršet. Mnozí, schovávaje se pod pláštěnkami a deštníky, se usmáli. Na náměstí tou dobou začínal své vystoupení Žalman a ten pokaždé přinese nějakou tu kapku. Sestry Steinovy to nerozhodilo. Zařadily aktuální píseň Krupobití. Rytmicky se pohybovaly po pódiu vpřed a vzad, řezaly to do kytar a z brček upíjely pomerančový džus. Když uváděly písničky jako například Advent, suverénně tvrdily, že jsou „fakt křesťanská kapela“. Publikum se tomu nevěřícně smálo. Těžko si šlo spojit texty s tvrzením Steinovek: „Poslal jsi mi advent.../Sousedka meje už třetí okno/Snad našla Ježíše v lavóru s Jarem/Houpu se v křesle jsem žena líná/Na našem okně bydlí s náma špína/Je na mě milá přece bych jí saponátem nezabila“. Plzeňáci v nich možná viděli veselé, ale rebelské rockerky. Odměnili je spontánním potleskem. „Krvelačné publikum, krvelačné“, reagovaly na to Sestry, pocházející z Děčína. „Tady všichni tleskaj jako ve Wembley,“ komentovaly pozornost návštěvníků, ale nenechaly je vydechnout. „Hobluj!“ povzbuzovaly se navzájem a za ostrého řinkotu strun zazpívaly svůj hit V pořádku, ale i lidovku Když jsem byla panenků. Zanechaly zmatek v hlavách některých přihlížejících. Kdo vlastně ty dvě dámy jsou?
(celý článek)

Křehké jako břitva

(Jiří Moravský Brabec, recenze na Můj tanec, Folk a country, červen 2004)

Na druhém albu se Sestry Steinovy obklopily větším počtem doprovodných muzikantů a především se role producenta a jejich spoluaranžéra ujal Michal Němec z Jablkoně, člověk s citem pro písničku. To je tedy posun od debutní Lilie polní. Základ – autorské výpovědi Karolíny Kamberské v osobitém a neopakovatelném podání sesterské dvojice, zůstal. Dokonce jsem některé písničky znal a postrádal na prvním albu, zejména Advent (výsledný bluesový tvar se mi moc líbí). Takže začněme od těch výpovědí. Kamberská píše hovorovou (obecnou) češtinou a vypořádá se v nich v drobných ústřižcích s lecčím, co ji trápí. Jsou to reflexe velmi často se střípky ostré ironie, ale i s pokorou človíčka, který ví, že zdaleka nemůže bojovat se vším, co jej přesahuje. Nemyslím, že by to bylo ryze holčičí vidění světa, podobné pocity asi zažíváme každý, jde jen o to, najdeme-li stejně vyvážený koktail emocí, kterými to z nás vyjde ven a nabere tvar písničky, aby to oslovilo i ty ostatní. Nejsou to monology, k zájmenu já se ve většině textů pne zájmeno ty. Někdy je partner jasný – hovoří se s rybou, které je proč závidět mlčení (Mlčet jako hrob je jediná rozumná řeč), ptá se lípy (Jak zůstat živá v tom divokém povětří?), s partnerem (A všechno, co musíme řešit, nech na ráno), se svým alter ego (Vidíš mi asi až do morku do kostí), ale i s Bohem (Ještě jsem dušičky nevobrečela a už jsi mi poslal další advent) a někdy jen s někým tušeným (Když zabiješ pětadvacet lidí). I když jsou písničky plné krásně barevných detailů z reality, nejsou polopatické a mnohdy v nich zůstává kus tajemství. Je adresátem poselství písně Vinná – nevinná Kristus?

(celý článek)

Dámská volenka

(Tomáš S. Polívka, recenze, Rock a pop, duben 2004)

Prvotina Sester Steinových Můj Tanec byla "jen" dobrá, ale Můj tanec je vynikající! Zatímco na písních prvního alba Lilie polní (2002) bylo znát, že vznikaly v delším časovém období a některé naivnější (byť milé) písničky si nerozuměly s těmi novějšími, "dvojka" je zralá, vyvážená, dotažená a velmi, velmi osobitá. Karolina Kamberská umí být v textech sarkastická, sebeironická i milá, umí podat "velkou pravdu" či moralitu přirozeně a ladně, aniž by jako moralita vypadala ("svoboda je berla pro chudý/ ta zbyde každýmu/ kdo si všechno zničí"). Dokáže najít poezii i ve věcech totálně všedních, jako je špinavé okno: "sousedka meje už třetí okno/ snad našla Ježíše v lavóru s Jarem/ houpu se v křesle/ jsem žena líná/ na našem okně/ bydlí s náma špína/ je na mě milá/ přece bych jí saponátem nezabila". A těch uchu lahodících slovních hříček! "A pnu se po tobě jak réva vinná - nevinná..." Přestože písničky Sester Steinových zaujmou hlavně textovým sdělením, neznamená to, že by hudba nebyla důležitá. Dokonale slouží slovíčkům. Barvu a výraz vokálů protagonistek podtrhují střízlivé aranže Jablkoního Michala Němce, taktéž producenta alba. Němec povolal věhlasné hosty známé i z projektů Jablkoně, např. trumpetistu Michala Geru nebo tubistu Filipa Spáleného, do ansámblu občas citlivě zapojil i housle, baskytaru a bicí. Vzniklo mimořádné album, daleko přesahující pouhý folkově písničkářský dvoreček.

Anděl, Grammy, Bahamy, nebe...

(Lucie Endlicherová, www.folktime.cz, únor 2004)

* Že jsou Sestry Steinovy znovu spolu, to už se dávno ví. Jaké byly důvody toho, že jste se daly znovu dohromady? A smíme doufat, že to tentokrát "vydrží" déle :)))?

K: Daly jsme se znovu dohromady, protože se nám stýskalo, po sobě i po muzice, prostě už k tomu nadešel čas. A jak dlouho to vydrží... no, my jsme dost impulsivní a máme sklon práskat dveřma, když se něco nedaří, aspoň já tedy určitě... Takže si myslím, že budeme hrát tak dlouho, jak dlouho nám to bude dělat radost, a ani o den déle... A to může být půl roku, nebo třicet let. Příkláním se ale k té druhé možnosti.

L: Třicet snad ne! Abysme nerozšiřovaly řady různejch zombie…… Ale vážně, já ještě plánuju nějaký to dítko, takže asi zase v budoucnu nějaká pauzička bude, třeba už kratší.

(celý článek)

Osvěžující šoky Sester Steinových

(Vladimír Vlasák, MF Dnes, 20.března 2004)

Sestry Steinovy jsou jako dvojice Simon a Garfunkel. Výhradní autor má po boku nejvhodnějšího interpreta. U Steinových skládá písně zpěvačka a kytaristka Karolina Kamberská. Avšak kouzlo Sester Steinových pramení ze spojení zvonivě ostrých, občas ironicky šlehavých hlasů Kamberské a kytaristky Lucie Steinhauserové.

Vše, co folkově naznačila předchozí deska Lilie polní, rozvinulo album Můj tanec do živých barev. Producent Michal Němec z kapely Jablkoň měl pochopení pro nečekané skoky, které písňovou linku jakoby přehodí do jiného melodického řečiště. Se spontaneitou Steinových si rozumějí přiaranžované dechové nástroje, trubka Michala Gery nebo tuba Filipa Spáleného, které občas přitakávají do rytmu. Vedle kytar a zvonkohry obohacují písně i zvuky, připomínající práci na tkalcovském stavu v lidovce Když jsem byla panenků, skladbu Paměť ztracená zase nadnášejí housle hostující Karolíny Vančurové.

"Svět člověka nutí dodržovat tisíce pravidel, aby se nevymykal. Důležité věci přitom někdy zůstávají stranou," řekla kdysi Karolina Kamberská. S Lucií o tom zpívají v titulní písni Můj tanec: "Nesnášim předepsaný kroky, můj tanec je ladnej jak elektrický šoky."

Osvěžující šoky a chytré rebelství Sester Steinových působí jako štípnutí ("hned jak se oklepu, probodnu tě kopím"), které posluchače probere v momentu, kdy je ukolébán nádhernou folkrockovou melodií skladby Vinná - nevinná. Vířivá píseň Ty jsi tak moudrá pronikne až do morku kostí stejně jako song Sklidím svý ovoce, který je vlastně smrtelně vážný, osudový, ale navenek tak ve své křehkosti nevypadá.

Co píseň, to perla, již prosvětluje instinktivní muzikantství Sester Steinových. Obě dámy jitří každé špatné svědomí s půvabem a šarmem, jemuž lze jen podlehnout. Vedle Radůzy jsou Sestry Steinovy další velkou nadějí českého písničkářství.

Tanec ladný jak neřízená střela

(Jiří Černý, Reflex č.11/2004, odpověď v rubrice U vytržení)

Nikomu nepodobné Sestry Steinovy, "trochu dámy, trochu skály", bezstarostně swingovými hlásky zpívají o vlastní slabosti a svobodě, která "zbyde každýmu, kdo si všechno zničí". Kytary drhají nepopsatelně a v rytmech místy těžko spočitatelných. Michal Jablkoň Němec coby producent jim jejich druhé album, Můj tanec, hravě dobláznil tubou, trubkou, houslemi, rytmikou i jinak.

Tančící divoženky

(Ivan Kott, Jonáš klub č.7, březen 2004)

Druhé album vychází písničkářské dvojici SESTRY SteinovY, jmenuje se můj tanec a obsahuje 14 písní, jejichž autorkou je až na jednu výjimku starší ze sester, Karolina Kamberská. Texty jsou oproti minulé Lilii polní poněkud smířlivější pokud jde o osobní výpovědi, ale v tématech obecnější platnosti dokážou jít nekompromisně k jádru věci, jako například v písni Lež má dlouhý nohy: "Když zabiješ pětadvacet lidí/ A tváříš se jak poraněný ptáče/ Možná ještě pánbu pravdu vidí/ Celej svět však s tebou tiše pláče/ Lež má totiž nohy sakra dlouhý/ Nezná bolest ani divný touhy/ Jde přímo na věc má neprůstřelnou vestu/ A ty krvácíš když překříží ti cestu."

Za ocitování také stojí závěr titulní Můj tanec, která je plná neobvyklých metafor: "Můj tanec je vichr na tvý střeše/ Je milej jak zlatovláska co se břitvou češe/ Jak podnájem v kožichu nabídnutej bleše/ A krásnej jak prsten po maceše."

Dynamické i volné melodie zpívají Karolina a Lucie opět za doprovodu svých kytar, zvuk alba je ovšem tentokrát výrazně obohacen díky řadě hostujících nástrojů – trubka, housle, viola, baskytara, fagot, tuba, bicí a spousta perkusí – což má zřejmě na svědomí produkující a spoluaranžující jablkoňský Michal Němec. Působení hostů, mezi nimž jsou taková jména jako Michal Gera, Johny Jůdl, Filip Spálený a další, zvuk alba skutečně náležitě rozkošacuje a přispívá k větší účinnosti jednotlivých textů. To ovšem neznamená, že na koncertech, kde Karolina s Lucií vystupují samy, jen s kytarami bez dalších hudebních nástrojů, je dojem z jejich hudby chudší. Kouzlo kontaktu publika s interpretkami je v tomto případě velmi silné a charakteristický zvuk jejich dvojhlasu, místy úmyslně jakoby lehce rozladěného, dokáže magickou silou upoutat divákovu pozornost stejně jako poslech alba.

PRO PAMĚTNÍKY (jak to bylo tenkrát, když vyšla Lilie polní):

Umělkyně (Jan Jandourek)
"Mám hlad," řekl manžel umělkyně, který se vrátil ze šachty v okamžiku, kdy jeho drahá usedala ke stolu. Na něm ležel hustě popsaný blok s písňovými texty.
"Mám hlad," opakoval.
"Ano," odtušila nepřítomně. Učinila několik poznámek na papír a potom uchopila kytaru a začala vybrnkávat pár akordů. V duchu si broukala text právě složené písně.
Nerozumíš mé touze
Tvé myšlení se vleče dlouze
Nechápeš můj strach
Že člověk je jen prach
Potěšilo ji to. "Dneska mi to teda de," pochválila si vlastní dílo. (celá povídka)

Nový objev se jmenuje Sestry Steinovy (Rovnost, brněnský a jihomoravský deník 13.12. 2001)
"Steinovky" jsou takové "svéhlavičky", smířené s Bohem i ženským údělem. Zaplaťpánbůh, že je máme…
(celý článek)

Časopis Show, č.7/02, Lubor Dobešek
Ano, Karolina a Lucie jsou opravdu sestry. A ačkoli teprve nyní vydávají své první album, s hudbou mají bohaté zkušenosti. V průběhu uplynulých let postupně založily a poté zase rozpustily několik kapel, aby nakonec zjistily, že nejlepší bude, když zůstanou samy a nikdo jim do toho nebude kafrat. Výsledkem jejich nastupující tvůrčí dospělosti je album pojmenované Lilie polní. A slečny Steinovy zřejmě nemohly zvolit příznačnější název. (celá recenze)

K+L=SS (rozhovor vyšel ve Folk a country)
Říkáte si sestry Steinovy, ale žádná z vás není Steinová. Jak je to s vaším příbuzenským vztahem a proč jste si zvolily takové umělecké jméno?
K: Jasně, pořádek musí bejt. Takže:sestry jsme, Steinovy nejsme. Za svobodna jsme byly Steinhauserovy, ale s tim jménem jsme si užily tolik, že jsme se rozhodly ho nakonec zkrátit, hlavně z ohleduplnosti vůči moderátorům festivalů, žejo Jirko. Mimochodem polovina lidí neumí vyslovit ani Steinovy. To jen my, že jsme ze Sudet, tak je nám ta němčina tak ňák bližší… (celý rozhovor)

Rebelky s příčinou (Karolina a David Hrbkovi, rozhovor vyšel v Reflexu v listopadu 2001)
Sestry Steinovy. Dvě vdovy, nebo dvě staré panny. Nebo obojí: jedna vdova, druhá stará panna. V anglickém parku krmí na lavičce holuby a jedna bez druhé neudělá krok. Tak takhle nějak jsme si Sestry Steinovy představovali podle karikatury na obalu jejich demokazety. Když jsme si ji ale pustili, všechny naše představy vzaly za své. Od samého začátku je jejich hudební výraz nezaměnitelný. Tak jako hned napoprvé poznáte melodiku bratří Ebenů, tak poznáte, že vám hrají Sestry Steinovy. A nepřeslechnete velmi chytré texty. (celý rozhovor)

Písničky si mě vyhledají (Ivan Hartman, rozhovor pro MF DNES)
Sestrám Steinovým stačil od jejich "startovního" vystoupení na loňském folkovém festivalu Zahrada sotva rok a půl k tomu, aby vydaly debutové album Lilie polní. Není to ledajaký debut: do tuzemského písničkářství vstupuje tento týden hlavní branou. Natolik je ojedinělý svou poetikou a interpretační nezaměnitelností kytaristek a především zpěvaček Karoliny Kamberské a Lucie Steinhauserové.(celý rozhovor)

Jiří Černý, recenze v MF DNES
Sestry zpívají, aby se nebály
Zahrady, Porty a jiné festivaly oplývají kultivovanými písničkářkami, poučenými na básnických i hudebních vzorech. Ne tak přesné a bezchybné, v tom srovnání vlastně "bosaté špinavé" jsou Sestry Steinovy. Učily se spíš od života. A dodnes se nepoučily.(celý článek)

Milan Tesař, recenze pro Radio Proglas
„Neptej se proč mám hrůzu z blízka i dálky / Proč mě plaší světlo a děsí tma,“ zpívají Sestry Steinovy v písni, která může být jedním z klíčů pro pochopení jejich tvorby. Než se však k Hukotu hory, číslu 15 na prvním dlouhohrajícím nosiči tohoto sesterského dua, proposloucháte, uděláte si obrázek o svérázné poetice Karoliny a Lucie mnohem plastičtější než po poslechu jediné skladby. (celý článek)

Václav Müller, Internetfolk
“Steinovky“, které tuto scénu zahajovaly, jsem si šel poslechnout i na Duhovou scénu a byla to paráda. Těšme se na jejich nové album, které by mělo na podzim vyjít u Indies. Musím však vyjádřit i ještě jeden pocit, který z těchto dvou charismatických zástupkyň slabšího pohlaví (a hlavně písní jimi zpívaných) mám. Pokud by se po nějakém převratu dostaly k moci ženy ovlivněné jejich texty, bylo by pro nás muže možná lepší zvolit rychlou emigraci. A nebo si společně se Sestrami Steinovými zpívat o té divoké dívce, která: “;Když jim (mládencům) hroby kopala, zpívala si tralala, tralala.“ Přemýšlím, jak nazvat je i jejich tvorbu jedním slovem. Hodilo by se “fascinující“?

Milan Tesař, web Radia Proglas, recenze na demo
“První skladba, Řeko mojí duše, začíná jako líbivá balada. O tom, že nejde o žádnou selanku, vás přesvědčí až slova, která Karolína zpívá: “Domy na spadnutí / stromy k poražení / to je tvoje dílo / samý pustošení / Co jsi asi chtěla / vodo nejhlubší? / Snad jsem rozuměla / dneska netuším / kde je tvoje moře / kolik domů ještě / řeko mojí duše / pro tebe pobořím.“(celý článek)

Tomáš Hrubý, web FaC, srpen 2001
Sestry Steinovy: okouzlující. Současně sladké, ostré, šálivé hlásky i dvojhlásky zpívající často velmi drsný repertoár. Před písní pojednávající o tom, jak dívka všechny své zhrzené ctitele zakopala, se sestry zeptaly diváků, jestli někdo neumí chrlit oheň, že by to k tomu příběhu potřebovaly. Písničkář Karel V. nacházející se pod pódiem k tomu cosi poznamenal, my vzdálenější jsme neslyšeli co. Ale to nevadilo:“Tak tady pan Vepřek nám řekl, že by místo ohně chrlil pivo” sdělila okamžitě jedna sestřička na mikrofon.

Jiří Černý, Dobré ráno, ČT, 10. 7. 2000, o festivalu Zahrada
“Mě tam nejvíc zaujaly Sestry Steinovy. To jsou skutečně sestry, píší si vlastní písně. Přirozený zpěv, bluesově jednoduché kytary, v textech poetika, jakou jsem u nás ještě neslyšel. ... Ty by si jistě zasloužily vydat oficiální desku, zatím mají jenom demo, a je pěkné.”

Ivan Hartman, MF DNES, 10. 7. 2000, rovněž o Zahradě
“...z převažující šedi nečekaně a nade všechny vystoupily naturální hlasy dvou sester Steinových a jejich nikterak složité, ale naprosto přesvědčivé popěvky”

Vladimír Vlasák, pořad “Emancipované písničkářství Sester Steinových” v cyklu Šansony, songy a osobnosti, prosinec 2000, ČRo 3 - Vltava
“Sestry Steinovy si nedělají žádnou propagaci, sedí jako dvě panenky v koutě. Ale ze svého kouta vystřelují dobře mířené šípy v podobě svých písní.”

Pavel Panenka, týdeník Princip 31/2000
“Při rozhovoru s nimi máte dojem, že vyřčená slova ... jsou jen částí jejich vzájemného dorozumívání. Všechno pak umocňuje osobitý temperament, pronikavá inteligence a všudypřítomné veselí.”

Milan Tesař, internetový magazín Christnet, srpen 2000
“K největším objevům letošní Zahrady patřily Sestry Steinovy. Dvě sestry hrají na akustické kytary a zpívají své vlastní písně, ve kterých napadají současnou společnost a otevřeně se hlásí k víře v Boha”